Akce občanského sdružení

Babiš rozdával v televizi miliony. Sobě.

Podrobnosti

Zobrazeno: 14462

Babiš v televizní debatě s europoslancem Niedermayerem přislíbil, že 52 milionů, které ušetřil na nezaplacených daní při nákupu dluhopisů v ceně jedné koruny od své firmy, dá na charitu.

Agrofert svého času vydal dluhopisy v ceně 1 Kč, na které se nevztahovala povinnost zaplatit příjmovou daň z výnosu. Údajně potřeboval finance na rozvojové programy. Této možnosti dané zákonem z roku 1993 a kterou oprášil Kalousek, tehdejší ministr financí, v roce 2011 využilo více firem. Tehdy ministr financí Kalousek vydal emisi spořících dluhopisů za dvacet miliard korun. A každý měl nominální hodnotu 1 koruna.

Jenomže dluhopisy Agrofertu v ceně bez mála l,5 miliardy koupil vlastník Agrofertu Andrej Babiš. Babiš tak de facto vydělal dvakrát- odpuštěním daně Agrofertu a odpuštěním daně z výnosů dluhopisů.

Shodou okolností právě v roce 2011 Andrej Babiš vstupuje do politiky a zakládá politické hnutí ANO. Jedním z jeho programových pilířů je heslo „Budeme důsledně vybírat daně."

Problémy nastaly, když měl vysvětlit, kde na nákup dluhopisů vzal peníze. Babiš se zaplétal do protichůdných tvrzení.

Trestní oznámení, které bylo na Babiše podáno, zpochybňuje, že šéf hnutí ANO měl k dispozici tolik peněz, aby dluhopisy mohl nakoupit. Babiš si mohl na nákup dluhopisů půjčit, a to například přímo od Agrofertu. Což by dokazovalo, že firma peníze vydat dluhopisy nepotřebovala. Babiš ovšem tvrdí, že ty peníze byly jeho a o žádnou půjčku se nejednalo.

Celá transakce je podivná. Vydání dluhopisů je finanční operace, která má podniku zajistit dostatek peněz na financování nějakých rozvojových projektů v okamžiku, kdy firma tyto peníze nemá. Pokud Agrofert peníze neměl, jak je mohl Babišovi půjčit? A když je měl, tak peníze na rozvojové programy nepotřeboval. V případě, že by peníze neměl a potřeboval je na rozvoj, proč mu je neposkytl stoprocentní vlastník Babiš přímo, ale oklikou přes nákup desetiletých dluhopisů s úrokovou sazbou 6% (v té době byla obvyklá sazba 2%)? To by připomínalo operaci známou jako „praní nečistých peněz", které kde se vzaly, tu se vzaly, a umožnily Babišovi nakoupit dluhopisy za 1,5 mld., úročené 6% ročně.

Europoslanec Luděk Niedermayer také poukázal v debatě na to, že pokud firma, která vydala dluhopisy a výnos z jejich prodeje nepoužila na rozvojové programy či investice, dopustila se daňového podvodu a měla by jí Finanční správa příjem z dluhopisů dodanit.

Babiš, který údajně nezaplatit daň v celkové výši 52 milionů korun, řekl, že ty peníze nepotřebuje a ušetřených 52 milionů věnuje na charitu.

Podobný trik použil Babiš již v případě neoprávněně čerpané finanční podpory z fondů Evropské unie při výstavbě jeho farmy Čapí hnízdo. Podezřelé převody kdy, že firma chvíli Babišovi jakoby nepatřila, v okamžiku, kdy podávala žádost o dotaci) a pak zase Babišovi patřila (v okamžiku, kdy končila karenční ochrana investice), je také předmětem vyšetřování České policie. Vyšetřují je též auditoři EU prostřednictví agentury OLAF.

Babiš tehdy slíbil, že podloudně získaných 50 milionů dá na charitu. Později se ukázalo, že peníze chce poskytnout Nadaci Agrofertu, jehož je stoprocentním vlastníkem – Andrej Babiš. Samozřejmě, dodnes nedal nic. Prý až skončí vyšetřování.

Padesát milionů za Čapí hnízdo, dvaapadesát milionů za dluhopisy,desítky milionů lítají sem a tam. Mezi Babišovými firmami a Ministerstvem financí, aby všechny nakonec skončily v kase Andrej Babiše.

Dohromady sto milionů, přesunutých do Babišových nadací. To je slušná suma, která se díky rozdělování různým subjektům mění v nezaúčtovatelné předvolební výdaje. Jak chce Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí rozlišit příspěvek Nadace Agrofertu třeba žokejovi Váňovi, kandidujícího za ANO do Senátu, od přímého příspěvku na volby do pokladny ANO, byť mají oba stejné poslání, dostat Váňu do Senátu.

Sto milionů jsou ovšem pro Babiše drobné. Např. v roce 2014 získaly firmy ze skupiny Agrofert od státu formou tzv. investiční pobídky v hodnotě přes 1,56 miliardy korun ve slevě na dani.

Babišovo jednání, ale i chování v debatách před televizními kamerami, je ostudné pro ministra Sobotkovy vlády, a je nehodné celé České republiky. Nás všech.

Mimochodem, trpěli by mu to na Slovensku?

Ivan Bednář
http://ivanbednar.blog.iDNES.cz

Destrukce státu pokračuje

Podrobnosti

Zobrazeno: 16239

Stalo se to ve čtvrtek 10. 9. 2015. Za pražským zastupitelem za Českou stranu pirátskou přišel zřejmě kolega cosi projednat. Kolega pirát měl pochopitelně vlasy do půlky zad, krátké kalhoty a na jednání Zastupitelstva hlavního města Prahy přišel bos.

Řeknete si, ať si chodí, jak chce, je to jeho věc. Tvrdím, že není. Začalo to už tím, že bývalý primátor Tomáš Hudeček se pohrdavě vyjadřoval o primátorském řetězu, že patří někam do starého železa, on že nic takového nosit nebude. Panuje všeobecná neúcta k historickým symbolům. Říká se tomu „destrukce státu.“

Pirátský návštěvník pražského Zastupitelstva ať si doma, na chalupě, v parku či ve školních škamnech chodí třeba po rukou. Ale když jde do jednacího sálu Zastupitelstva tak by měl mít určitou úctu ke svému hlavnímu městu, k městskému majestátu a aspoň se pořádně obout. Vzpomínám, jak bývalý primátor Igor Němec (ODS), když vítal nějakou významnou delegaci z USA v Brožíkově síni Staroměstské radnice, se zmínil o tom, že v těchto místnostech zasedali naši předkové 150 let před objevením Ameriky. Jejich vztah k těmto prostorám se rázem proměnil.

Destrukce tradičního národa, tradičních hodnot, národní hrdosti, etnické jednoty a tradiční rodiny probíhá již delší dobu. To je program dnešních neo – marxistů. Čím víc barevných imigrantů a menšin, tím více potencionálních stoupenců, klientů, nebo voličů neo-marxistických iniciativ, všech těch stran, neziskovek, výborů, nebo různých komisí dohlížejících na diskriminaci, boj proti rasismu, "homofobii", "islamofobii" atd. Tito neziskoví paraziti dostávají také obrovský prostor v médiích.

Bosý pirát je jistě jen jednou kapkou v moři. Horší je, že stoupenci neo – marxismu pronikají do státní správy a veřejných úřadů.

V předposlední bondovce Quantum of Solace se padouch jménem White při úvodním výslechu vysmívá M, kterou skvěle ztvárňuje Judi Dench, a říká jí – „první věcí, kterou byste o nás měli vědět je, že my máme lidi všude“. Pak se Whitovi podaří uniknout a Bond posléze vypátrá, že White je zapojen do rozsáhlé akce, kdy tato zločinná organizace má prostřednictví společnmosti Green Planet (!), maskující se budováním ekoparků, pomoci bolivijskému diktátorovi zmocnit se vlády. Za tuto službu požadují ovládnutí zdrojů veškeré pitné vody v Boliviji.

My máme lidi všude…. I neo – marxisté mají hodně přívrženců téměř všude. Jen ve vládě sedí minimálně tři Mají také ombudsmanku Šabatovou. V Poslanecké sněmovně je jich také přehršel. Další jsou mezi novináři, vědci. V Praze snad není jediná městská část, v jejímž zastupitelstvu by nebyl alespoň jeden. V Praze 1 se chystají zablokovat průjezdnost Malé Strany a Smetanova nábřeží.

Není to tak dávno, co měla vláda na stole návrh exministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO), aby se státní svátek 17. listopadu, který je veden jako Den boje za svobodu a demokracii, přejmenoval znovu na Mezinárodní den studentstva. Iniciativa poslankyně Válkové nebyla prvním pokusem. Již rok před ní přišel s prakticky totožnou věcí komunistický poslanecký klub. Nezískal ale většinovou podporu.

Situace začala gradovat od roku 2013 v souvislosti s nástupem Miloše Zemana (SPO) do prezidentského křesla. Naposled na pražském Hradě při návštěvě generálního tajemníka NATO, jehož jsme členy, zavlála místo vlajky Severoatlantické aliance vlajka OSN. Prý se na Hradě zmýlili. Nebo si dal prezident Miloš se svým kancléřem těch panáků slivovic víc než při smršti vodky na ruské ambasádě, která předcházela viróze u korunovačních klenotů?

Drolení státu dodal ale akceleraci Andrej Babiš (ANO) s programem „pětadvaceti rozkradených let“. Rozhodl se na této tezi vystavět svůj autoritářský režim. A jít nejen po strukturách, ale i po symbolech polistopadové éry. Podstatou všeho je jedno – znehodnotit uplynulých 25 let. Cílem je neřízený chaos. Poslanecká sněmovna je žvanírna, demokratické mechanismy zdržují od práce. Proč něco zkoumat a přemýšlet o něčem, je to ztráta času. Uděláme to za vás. Prostě se o to postaráme. Babiš to dokáže. Stojí prakticky za vším. Bývalý primátor Bohuslav Svoboda (ODS) Babiše označil za faktického primátora, byť v pražském Zastupitelstvu nesedí. Krnáčová (ANO) je jenom figurkou, které její vlastní zastupitelský klub vyjádří nedůvěru. Pak ale přijde Babiš a ona důvěru naprosto totožného klubu zase má. Třtina ve větru se klátící.

Hoďme dvacet pět let budování demokracie za hlavu, k ničemu to nebylo. Vybudujeme něco jiného. Velký kormidelník Mao Ce tung tvrdil, že nejdříve musí zavládnout chaos, ze kterého se zrodí nový řád. Přišel s ideou kulturní revoluce, během níž se statisíce lidí stali oběťmi vraždění rudých gard, další statisíce putovaly do převýchovných táborů. Přinesla totální rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví.

Možná je bosý pirát počátkem nějaké takové nové kultury. Že příště přijde na zastupitelstvo nahý. Zdá se vám to neuvěřitelné? Už teď náměstek primátorky, zelený ultra levičák Matěj Stropnický (SZ), otevřeně podporuje squattery obsazující cizí majetky a usazující se v nich. Jiný náměstek Petr Dolínek (ČSSD), někdejší předseda Mladých demokratů, se dříve v Praze staral o integraci imigrantů a oslavoval tzv. multikulturní obohacení. A samotná primátorka Adriana Krnáčová? Pochoduje v čele průvodu gayů a leseb při pražském Pride Parade.

Kdepak, mají své lidi všude.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Proč nepřijel chorvatský ministr?

Podrobnosti

Zobrazeno: 16317

Vláda schválila návrh zákona o elektronické evidenci tržeb. Ministr financí Andrej Babiš si od něj slibuje lepší výběr daní. Systém má být spuštěn někdy v únoru 2016.

O zavedení registrace tržeb se v Česku mluví od voleb na podzim 2013. Přestože politici považují projekt za naprosto klíčový, začíná nabírat zpoždění. Ministerstvo financí připouští, že se původně plánovaný termín 1. ledna 2016 nestihne.

Čeští politici neumějí zavést včas ani projekty, které považují za klíčové a zásadní. Po nekonečném příběhu výstavby tuzemských dálnic či zaostávající elektronizaci státní správy se zpoždění zřejmě nevyhne ani další prioritní oblasti: zavádění elektronické evidence tržeb.

Přitom Chorvatsko, které je pro český projekt vzorem, zvládlo zavést elektronickou evidenci tržeb za půl roku a zavedlo povinnost registračních pokladen k 1. 1. 2013. Prý se systém, podle českého ministra financí, ohromně osvědčil. Chorvatský model se pro něj stal stejnou mantrou, jako byl svého času Babišův matrix či nedávno karuselové firmy.

Aby dodal svým tvrzením jakousi věrohodnost, slíbil Andrej Babiš (ANO) v dubnu letošního roku v TV Prima, že do ČR přiveze chorvatského ministra financí, aby Čechy poučil o registračních pokladnách.

Doposud chorvatský ministr nepřijel! A zřejmě ani nepřijede.

Ze dvou důvodů. Jedním je skutečnost, že ministr financí v Chorvatsku, který povinné registrační pokladny zavedl, sociální demokrat Slavko Linič a byl 6. 5. 2014 odvolán z funkce ministra a 8. 6. 2014 byl i vyloučen ze své strany.

Díky zavedeným opatřením došlo v Chorvatsku k prudkému poklesu výběru daní. - DPH o 4,7 mld. Kč (1,3 mld. HRK),   - daň z příjmu o 930 mil. Kč (259 mil. HRK). V říjnu loňského roku muselo dojít k úpravě státního rozpočtu právě z důvodu výpadku příjmů – deficit dosahl 56,2 mld. Kč (15,6 mld. HRK)

Andrej Babiš tedy v dubnu 2015 sliboval něco, o čem musel nutně vědět, že nemůže splnit. Jako obvykle věšel divákům televize Prima bulíky na nos.

Druhým důvodem je, že i kdyby Slavko Linič byl v dubnu letošního roku ještě chorvatským ministrem financí, musel by vysvětlovat, proč v Chorvatsku došlo ke snížení počtu živnostníků, malých a středních podnikatelů. Kdo by se dobrovolně nechal šikanovat ministerskými úředníky, kteří zavedením pokladen a jejich kontrolou získají neomezenou moc?

Dává-li nám Babiš chorvatský model za vzor, proč mlčí o případu cukrárny v chorvatském Zadaru, která byla zavřena kvůli přebytku 7 kun v registrační pokladně. Daňoví kontroloři podnik loni zavřeli na celých pět dnů, a to uprostřed nejrušnější turistické sezóny.

Zatím nebylo nikde v Evropě prokázáno, že by registrační pokladny přinesly dlouhodobý efekt v potírání daňových úniků. Ani údajný zvýšený výběr daní v zemích, kde jsou registrační pokladny zavedené, nepřispěl k lepšímu ekonomickému stavu či růstu těchto zemí

Vedle toho pochopitelně se otevře se prostor pro špehování a udávání ve velkém. Místo podpory tzv. střední třídy, která patří k pilířům demokratických systémů, se tak otevře cesta k oligarchii a ochlokracii. Státní moc a velké kapitálové skupiny se vzájemně propojí.

Morální znechucení živnostníků, malých a středních podnikatelů, kteří v poslední době neustále slýchají, že neplatí daně a kradou, povede dalšímu propadu důvěry ve stát a k posílení jeho represivních složek.

Nechceme-li vnímat chorvatské zkušenosti, měli bychom se poučit z vlastních. Tzv. sKarta, nebo také „sociální karta“ či „karta sociálních systémů“ skončila v dubnu 2014. Za ukončení projektu, který s velikou slávou odstartoval již v roce 2012, požadovala Česká spořitelna přes 200 milionů.

Většina řidičů si určitě ještě pamatuje problémy s centrálním registrem vozidel, kvůli nimž se tvořily dlouhé fronty u přepážek. To vedlo k hromadnému podávání žádostí o odškodnění. Podobné to bylo i s centrální databází řidičů.

Nicméně jsem si v pátečních novinách přečetl povzbudivou zprávu. Provozovatelé veřejných WC prý získají výjimku. Jde prý o nízkopříjmovou veřejnou službu, u které je zavedení registračních pokladen nežádoucí, protože by mohlo dojít ke snížení nabídky této služby.

Aspoň na záchod si budeme moci odskočit bez dohledu velkého bratra.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Nechce snad Kim Čong - un sedět vedle Zemana?

Podrobnosti

Zobrazeno: 16581

Nicolo Machiavelli] byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik (1469 – 1527). Nejvýznamnějším dílem tohoto politika, diplomata a spisovatele, který je považován za zakladatele politologie, je kniha Vladař. V ní dělí státy na reubliky a autokracie. Ty rozděluje podle způsobu vzniku na zděděné a nově vzniklé. Zaměřuje se především na nově vzniklé, jelikož udržet moc ve zděděných knížectví považuje, za normálních okolností, za snadné. Kniha byla napsána v roce 1513, ale vyšla až po autorově smrti roku 1532.

Kromě jiného Machiavelli ve svém díle tvrdí, že politici nejsou odrazem společnosti, ale že společnost si bere příklad od vládců: „ Národ je zrcadlem své vlády. Všechny nedostatky a hříchy v zemi jsou výsledkem její slabosti, nedbalosti nebo nepoctivosti. Jaký pán, takový lid. Lidé vždy a všude vzhlížejí nahoru a odtamtud si berou vzor.“

Jaký vzor si mohou lidé brát z politiků, kteří lžou (za všechny Miloš Zeman a jeho obviňování Ferdinanda Peroutky za články, které Peroutka nikdy nenapsal), provádějí podivné finanční machinace (původ rozsáhlého majetku nedokázal ministr financí Andrej Babiš dosud věrohodně vysvětlit) a podvádějí (podle vlastního přiznání premiér Bohuslav Sobotka si koupil byt z tzv. poslaneckých náhrad)? Či jim má být vzorem popírání vlastní minulosti (popírání spolupráce s StB Andrej Babiš), švindlování s vysokoškolskými tituly (ministr vnitra Milan Chovanec, který podle prezidenta Zemana absolvoval plzeňská práva za 9 měsíců) nebo to, že mají problémy s bezpečnostní prověrkou (ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek) atd.

Za komunistů byla „věrchuška“ nedotknutelná. Pamatuji se, jakou bouřku v tehdejší Československé televizi způsobila slova nějakého dělníka, který v reportáži z jedné fabriky řekl, že schody se vždycky zametají odshora. To snad už dneska není, můžeme kritizovat dle libosti. Ale obávám se, že je to jediné, co můžeme.

Že je společnost v jakémsi mravním rozpadu, že se mentálně vracíme zpátky do dob socialismu, je nesporné. Drobné, ale i větší krádeže na pracovištích se dějí jako na běžícím páse (pamatujete, co se říkalo? Kdo nekrade, okrádá rodinu). Stále častěji odmítáme vlastní odpovědnosti za vlastní život (pamatujete? Všechno bylo všech a zároveň ničí), v zaměstnání bují šlendrián a hospody jsou zase zaplněné řemeslníky v pracovní době (pamatujete? Lidé předstírají, že pracují a stát předstírá, že jim za to platí). Sílí volání po paternalistickém státě, který za nás tu odpovědnost převezme (pamatujete? O všechno se postará strana a vláda).

Zvláštní postavení v tomto marasmu má hlava státu. Snaha prezidenta Miloše Zemana pozvat na vzpomínkové akce k 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v Osvětimi hlavy čtrnácti států světa skončila naprostým diplomatickým debaklem. Zpochybňování ruské agrese na východě Ukrajiny a násilné anexe Krymu je výsměchem našim spojencům v Evropské unii i NATO. V jeho projevech se to hemží vulgárními výrazy. Časté jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i některé nevhodné bonmoty, které ve svých projevech často a rád používá

Možná právě proto byl při jeho návštěvě USA nejvyšším státním úředníkem, kterého náš prezident viděl, imigrační úředník na letišti.

Říkalo se, že by se prezident Zeman  neměl v Moskvě ukazovat po boku severokorejského diktátora Kim Čong-una. Teď je problém opačný. Kim do Moskvy nepřijede. Že by se smrt rozsévající pastorek obával toho, aby ho neposadili vedle Miloše Zemana?

Více než 200 let po smrti Nicoly Machiavelliho francouzský diplomat Joseph de Maistre (1753-1821), který musel po Velké francouzské revoluci uprchnout ze země, přišel s opačnou úvahou, že každý národ má takovou vládu, jakou si sám zaslouží. Tento zatrpklý citát, naplněný hořkostí a kolektivním obviňováním národa, došel velké obliby právě v naší české kotlině. Bůhví proč?

Možná proto, že je snadné mu uvěřit. Smývá totiž odpovědnost z jednotlivce a přenáší ji na kolektiv (národ). Jak se také říkávalo za komunistů – lidi jsou dobrý, ale lid je prevít!

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Banánový Zeman

Podrobnosti

Zobrazeno: 16905

Termín „banánová republika“ obvykle znamená malý stát (nejčastěji v Střední Americe či Karibiku), který je politicky nestabilní, jehož hospodářství je ovládané zahraničními společnostmi a je závislé na jediném hlavním druhu exportu (např. banánů). Je to stát, jehož politici jsou v častém střetu zájmů, kdy státní politika slouží především jejich prospěchu, a politické poměry jsou charakterizované korupcí a malou efektivitou.

Popis se hodí na současnou Českou republiku jako ulitý. Jen místo na banánech je náš export závislý především na vývozu osobních aut, jejichž výroba je zcela v rukou německého giganta, a na subdodávkách pro tuto výrobu. O trvalém konfliktu zájmů v osobě místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše už dneska nepochybuje ani donedávna ho obhajující premiér Bohuslav Sobotka, a to je co říci. O korupci a malé efektivitě škoda mluvit.

O Česku jako o banánové republice mluví také ředitelka brněnského Masarykova okruhu Ivana Ulmanová. Veřejnost se jen těžko vyzná ve věčném handrkování okolo správnosti dotací, které by umožnily pokračovat v tradiční Velké ceně silničních motocyklů A zmatená není jen veřejnost, ale i samotní organizátoři. S pořadatelem závodu, společností Dorna, totiž každou chvíli jedná někdo jiný. Jednou „sólo“ jedná Hašek, podruhé zase okruh. Vláda peníze uvolnila, ale neví se, jak je pořadatelům převést. Ulmanová proto tvrdí, že v zahraničí si o nás myslí, že jsme banánová republika. Věčné handrkování ji připravilo o spánek a klid.

V čele banánové republiky obvykle stojí diktátor. Trujillo, Noriega, také Fidel Castro, Hugo Chavez a Evo Morales. Teď se k nim nejčerstvěji zařadil i náš prezident Miloš Zeman.

Prý ho urazil velvyslanec Spojených států Andrew Schapiro. Ten označil za „prekérní“ situaci, kdy Zeman pojede v době ukrajinské krize do Moskvy jako jediný vysoký reprezentant Evropské unie. Ostatní prezidenti účast odmítli, podle ruských médií dorazí kromě Česka už jen nejvyšší představitelé Kypru a Řecka.

Velvyslanec si tak dovolil pochybovat o správnosti Zemanova rozhodnutí. A to se v banánovém Česku nesmí. Čackému Zemanovi žádný velvyslanec nebude předepisovat, kdy a kam má jet.

Tedy především – nikdo mu nic nepředepisoval, jen si blízký přítel a někdejší spolužák amerického prezidenta Obamy, dovolil označit Zemanovu cestu „za prekérní.“  Vztahovačný Zeman z toho usoudil, že mu chce velvyslanec radit, kam má nebo nemá jezdit. A prohlásil, že náš velvyslanec prý také Obamovi neradí kdy a kam má jet.

Při vší úctě – srovnávat pozici našeho velvyslance ve Washingtonu a pozici amerického velvyslance je dost odvážné. I kdyby nakrásně si to náš velvyslanec dovolil, pochybuji, že by z toho byl Obama nějak smutný. Zato Zemanova reakce připomíná ňafání rozčíleného podvraťáka.

Schapiro bude potrestán. Dveře na Hrad pro něj zůstanou zavřené, i kdyby na ně bušil sebehlasitěji. Určitě mu to bude líto. Zeman ale hradní bránu neotevře a neotevře. Na našeho hlavního spojence vystrčí, jako v dávnověku Skotové, bojující za svojí nezávislost, holý zadek.

Zemanova cesta ke Kollárově „velikému tomu dubisku“ na východě úspěšně pokračuje. Nejdřív tvrdil, že na Krymu nejsou žádní ruští vojáci, na východě Ukrajiny že nejde o ruské vojenské vměšování, ale o občanskou válku, a že sankce proti Rusku jsou zbytečné, proto je třeba je zrušit. Teď cesta do Moskvy a bouchnutí dveřmi před amerického velvyslance nosem.

Dávejme si proto pozor, s čím se z oslav Zeman vrátí. Aby to nebylo něco mnohem horšího než viróza, se kterou přijel z ruského velvyslanectví na odemykání korunovačních klenotů, kdy insignie moci českých králů málem obohatil o prezidentskou šavli. Jak to říkal Jan Masaryk „odjel jsem do Moskvy jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ A Gottwald, který se Stalina až chorobně bál, odjel do Moskvy na jeho pohřeb, vrátil se, a šest dní na to potom zemřel.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Piráti volají po revoluci

Podrobnosti

Zobrazeno: 18232

Piráti jsou původně námořní lupiči. Známí byli již ve starověku. Obvykle přepadají obchodní lodi, ale často loupí i na pobřeží. Místo šavlí a plachetnic mají dnes k dispozici rychlé čluny. Dělí se na pět základních skupin. Bukanýry (buccaneers) působící hlavně v Západní Indii. Terorizovali španělské državy ve prospěch jiných evropských států. Korzáry (z franc. corsaire), kteří byli zakázáni Pařížskou námořní deklarací o námořním právu 1856. Lununy, působící v úžinách Malacca. A konečně nizozemští kapeři neboli flibustýři, kteří působili v latinsko-amerických revolucích a pučích. Podle tetičky Wiki jsou piráti hluční, vulgární, drsní, hrubí, extrovertní, násilničtí, bezohlední a krutí mořští bandité.

Poslední skupinou jsou Pražští zastupitelé. Jejich zbraní je internet. Neuznávají vlastnictví, pohrdají autorským právem, nerespektují zákony. Svoboda pro ně splývá s anarchií. Neuznávají vlastnictví, nerespektují zákony. Svobodu si pletou s anarchií. Rádi se vydávají za moderní prezentací rebelie – skupinu, která působí mimo dosah omezujících byrokracií moderního světa.

Před volbami na podzim loňského roku slibovali Piráti Pražanům, že zastaví klientelismus, drancování veřejných rozpočtů a zadlužování občanů. Lákali voliče na sliby, že vytvoří klub zastupitelů nezávislý na městské pokladně, trafikách v dozorčích radách a úplatcích.

Ve skutečnosti pirátští zastupitelé, jak vyšlo najevo, si nechávají hradit z rozpočtu města každé mrknutí oka, každé nadechnutí či pohnutí mysli, zkrátka vše, co dělají, dělají za peníze.

Pražským lídrem je pirát Jakub Michálek. Před volbami svalnatě sliboval Pražanům, že Piráti porazí občanské demokraty. Alespoň to uvedl v červenci loňského roku v rozhovoru pro deník Referendum. A dodal, že Piráti získají takový počet mandátů, který jim umožní obsadit pozici předsedy Finančního nebo Kontrolního výboru. Věděl, co říká. Piráti se před, dnes již třemi roky, dohodli s Andrejem Babišem na schůzce v Průhonicích o spolupráci. A před volbami to vypadalo,l že jim Andrej Babiš jedno předsednické místo jistojistě slíbil. Přislíbil i možnost účasti Pirátů na budoucí magistrátní koalici.

Jenomže, dělej s čertem dohody! Když bude třeba, zapře nos mezi očima. Politická realita vedla Babiše nakonec k tomu, že kývnul na pražskou koalici ve složení ANO, ČSSD a Trojkoalice (KDU-ČSL, hnutí STAN a Zelení). Piráti utřeli nos. Zatím se zdá, že jsou jen nepovedeným pokusem Andreje Babiše vypěstovat si odnož svého hnutí ANO.

Někdejší předseda Pirátů Ivan Bartoš již v listopadu loňského roku předtím po schůzce u Andreje Babiše na Miínisterstvu financí na Facebooku Pirátů varoval: „Přišel jsem tam, řekl jsem, jak si myslíme, že by to mělo být. Oni mi řekli, že to tak nejde, protože a,b,c,d. (Posudek NKÚ podle mě vznikl na základě sugestivní otázky). Já jim řekl, že po nich půjdeme. Voni řekli, že jsou rádi za podněty. A pak jsem se dozvěděl, že Rada pro IS (Informační společnost) vzniká, ale bude nahovno a že Krnáčová nám kontrolní výbor na magoši nedá, protože je nepodpoříme hlasováním, i když Babiš by nám ho dal“ (přetisknuto bez úprav)

Předsedou Finančního výboru se stal zkušený komunální harcovník a ředitel Fakultní nemocnice v Motole sociální demokrat Miroslav „Kulich“ Ludvík. V zájmu upevnění koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice musel tento významný post logicky dostat předseda pražské ČSSD a její volební lídr.

Je politickou tradicí a zcela logické, že předsedou Kontrolního výboru je zástupce nejsilnější opoziční strany. V dobách koalic, vedených ODS, to byl zástupce KSČM. Teď vzhledem k vnitřní rozháranosti TOP 09 logicky to místo připadlo ODS, jako druhé nejsilnější opoziční straně, a její zástupkyni Jaroslavě Janderové.

Piráti, věrni tradicím, se rozhodli využít této obvyklé politické situace k dalším destruktivním prohlášením. Pražský zastupitel Jakub Michálek vyhrožuje: „Tak dostaly staré struktury školení na téma, co to je transparence (viz připojená prezentace). Zveřejňování odměn, výkazů práce, účetnictví, bankovních účtů apod. Tedy věci, které při svém žvanění o transparenci neviděli ani z rychlíku. Musím říci, že mě úroveň některých zastupitelů znepokojuje a že politika je svinstvo. Ale tohle pokrytectví nás neodradí a věřím, že jim to voliči patřičně ocení v dalších volbách. To nechce jiné lidi, to chce jiný systém!“

V tom se vzácně shodují jak Piráti, tvářící se, že jsou novou politickou (čistou) stranou, tak Babišovci, tvrdošíjně tvrdící, že nejsou politiky a že nemají s politikou nic společného. A obě dvě hnutí v tom až vzácně souznějí s tím třetím vzadu, s komunisty.

Jiný systém…. Moderní rebelie, revoluce! To volání po novém systému se v poslední době ozývá až příliš často. Zdánlivě nevinná formulace v sobě však skrývá hrozivé nebezpečí. Odmítání systému, založeného na demokratických principech a zásadách může vést nakonec k odmítnutí demokratického systému jako takového. Považovat zastupitelské instituce, ať již jde o Poslaneckou sněmovnu nebo Pražské zastupitelstvo, za zbytečnou žvanírnu je zpochybňováním celého systému. A snahou po jeho nahrazení systémem jiným, lepším, autoritářským. Řídit stát či město jako soukromou firmu! K tomu žádný parlament či zastupitelstvo nepotřebuji.

Šídlo vykouklo z pytle ven.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

MIROSLAVA NĚMCOVÁ: Česko je ohrožená země aneb Svět podle Babiše

Podrobnosti

Zobrazeno: 30946

Většina společnosti to zatím neřeší. Země zdánlivě funguje. Za našimi hranicemi se však svět dostává do varu. Rusko zabralo kus Ukrajiny a cynicky se vysmívá slabosti demokratického Západu, ale na našich hranicích zatím jeho tanky nestojí. Islámští fanatici střílejí, kamenují, podřezávají hlavy, z dětí dělají živé štíty, ale i to je ještě dost daleko od nás. Mnozí cítíme reálné ohrožení dosavadního života v míru. Ale ještě stále je tu naděje, že se síly prodemokratických zemí světa spojí a rizika, byť za cenu značných ztrát, odvrátí. Neumím si představit , že mezi takovými silami budeme chybět, že bychom mohli tak fatálně selhat.

Ovšem k tomu, abychom byli přesvědčiví na mezinárodní scéně, musíme se zbavit pohodlné slepoty a ostře se podívat na to, co se děje doma. Pod mediálním povrchem se odehrává postupná, ale o to nebezpečnější proměna společenských pořádků.

Začněme nejvyšší ústavní funkcí, prezidentem. Jeho nadbíhání Číně a Rusku nás každým krokem a výrokem vzdaluje od souboru hodnot, které pro zjednodušení nazýváme Západ. Může to být výsledkem působení peněz a vlivu ruského Lukoilu, který si na Pražském hradě zřídil svou expozituru. Prezident záměrně rozděluje společnost: tu na Pražáky a venkov, na zdravé a nemocné, na abstinenty a ty druhé. To poslední je trefnou metaforou jeho práce: Pozvolna šíří do společnosti politický metanol, který zabíjí kritické myšlení, kalí zrak a vzbuzuje i strach.

Proto možná společnost i média věnují více pozornosti denním aktualitám, které kouřovou clonou halí ledovec, k němuž se jako Titanik blížíme. Jak to, že se v médiích důsledně neprobírají veřejné informace BIS o sílícím působení ruských špionů na našem území pod křídly ruského velvyslanectví? BIS uvádí, že jejich úkolem je vmísit se mezi politiky a byznys. Kótu Hrad si mohou spokojeně odškrtnout. Splněno. Na řadě je podhradí.

Objevuje se web státního ruského rozhlasu placeného Kremlem. Hlas Ruska publikuje v češtině a je přímočarý: „Nejsme separatisté, chceme svá práva, zní z Moravy," oznamuje web a ukazuje směr své propagandy. Jde v osvědčených stopách – vzbudit ďábla nacionalismu, postavit jedny proti druhým. Fungovalo to kdysi v Německu, nyní na Ukrajině, v orbánovském Maďarsku, musí to tedy jít i u nás.

Od prezidenta přejděme na vládní úroveň. Zde je zásadní hrozba: ovládnutí státu Agrofertem. Andrej Babiš vlastní noviny i rádio, má na povel své hnutí. Má vliv a moc v politice i byznysu. Jeho Agrofert čerpá miliardy dotací a veřejných zakázek ze státního rozpočtu a jeho nadace si kupuje (pardon podporuje) rostoucí řady sportovců i umělců.

Ministr financí vystavěl svou předvolební kampaň na negaci polistopadového vývoje, na kritice českého „Palerma", jehož byl sám za vlád ČSSD součástí. Dehonestuje politiku jako profesi a od prezidenta republiky okopíroval, jak manipulovat veřejnost pomocí tzv. odborníků. Ve skutečnosti do státní správy dosazuje loajální figury, které upevňují jeho moc, zatímco mediální divize Agrofertu ochraňuje jeho obchodní zájmy. Je v podezření, že se snaží ovládnout státní zastupitelství, posiluje vlastní bezpečnostní aparát. Do svých služeb získává bývalé elitní policisty, kteří mohou dobře zúročit své
kontakty a informace.

Země se otáčí na východ. Posiluje velký byznys, živnostníci a střední vrstva slábnou. Nedávný 25. únor byl příležitostí připomenout si, jak rychle se může život v zemi změnit. Jak občané, kteří se včas a rezolutně nebrání, přicházejíce o svou svobodu, zničí život svůj i svých dětí. V roce 1946, dva roky před komunistickým pučem, občané volili v poměrně svobodných volbách. A zvolili zlo, jež pod vnějším tlakem z Moskvy a pod brutalitou nastupujících komunistů rozvrátilo zemi, která v čase svého zrodu dala rozkvést demokracii, podnikání i kultuře. Děsivým poučením je, kolik lidí tehdy muselo vědět, že pomáhají zlu. Přesto se do jeho služeb dali.

Rozumí této větě dobře předseda vlády a celá ČSSD? Vědí, že dobrovolně pomáhají vytvořit postdemokratický model státu, jakýsi „svět podle Babiše"? Co má být ideou tohoto nového uspořádání? Co všechno pomohou rozbít, aby vzniklo něco, co se nejvíce podobá východním oligarchiím?

Lidská paměť bývá krátká. Naše země potřebuje, aby nyní nemlčeli ti, kteří vidí, co se děje, a nadále věří v naši budoucnost v úzké spolupráci a spojenectví se Západem.

27.2.2015 - Miroslava Němcová

Autorka je předsedkyní Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny

Pod prázdnou slupkou boje proti korupci

Podrobnosti

Zobrazeno: 17973

Vlastně je to docela jednoduché. Stačí si vzít k ruce průzkumy veřejného mínění. Politické a mediální analýzy dlouhodobě hovoří o tom, že 95 % českých občanů považuje korupci za závažný problém. Ideální vlajka každého nového hnutí. Doposud nebojovali, my budem´! Také proto již od voleb 2010 dominuje v České republice jako hlavní politické téma. Ne že by předtím tímto šátečkem mámení nemávaly před očima voličů někteří populisté (Zelení, Věci veřejné, všichni Nezávislí a jiní demokraté aj.), ale jako dominantní princip se na české politické scéně zakořenil právě po roce 2010.

Samozřejmě je možné ho trochu pocukrovat a okořenit různými ingrediencemi. Někdejší Okamurův Úsvit přidal principy přímé demokracie, Babišovo ANO podporu velkopodnikatelů a velkozemědělců štědrými evropskými i domácími dotacemi. Prezident Zeman zřízením fondu na splácení státního dluhu a teatrálním předáváním šeků, které umoří státní dluh asi stejně tak jako štípnutí komára afrického slona.

Samozřejmě úměrně tomu se proměnil slovník hlavních protagonistů. Bez zaklínání bojem proti korupci a zdůrazňováním, že nekrade, se dnes neobejde žádný politik, byť měl doma v garáži pět Bugatti Veyron Super Sportů. Boj proti korupci tak de facto ztratil svůj vnitřní obsah, stala se z něj prázdná slupka. Tak dlouho se jím populisté zaklínali, až zůstala jen bezcenná nálepka, které se ale voliči hromadně obdivují asi podobně jako se dneska díváme na plakáty Alfonse Muchy. Císařovy nové šaty.

Tak se stalo za bolševika s pojmy proletářský internacionalismu, boj s kontrarevolucionáři či vzývání Sovětského svazu jako věrného přítele. Že se to komunistům vymstilo je zcela zřejmé. Proletářský internacionalismus se přetavil v gulášový socialismus v Maďarsku, v odborové hnutí Solidarita v Polsku či hromadný úprk východních Němců na Západ přes Maďarsko. Věrný přítel neváhal a poslal 200 000 vojáků na Pražské jaro, kdy si lidé bláhově mysleli, že může existovat jakýsi socialismus s lidskou tváří.

Jenomže lidská tvář byla také jen nálepka podobná té, jaká bývala na lahvích se Starou mysliveckou, které se pak říkalo alkohol s lidskou tváří. Nicméně alkohol to byl, a ten, jak známo, zdraví příliš neprospívá pod jakoukoliv vinětou. V srpnu 1968 lidská tvář spadla, a zůstala jen normalizační realita.

Podobně nyní ztrácí svojí lidskou tvář Babišovo ANO. Je to pochopitelně jen příměr, a ten vždycky kulhá. Ale společné rysy to má.

Před parlamentními volbami v říjnu 2013 lákalo hnutí ANO na svojí lidskou tvář (boj proti korupci). Měli mu k tomu posloužit mnozí bývalí politici, mediálním mainstreamem pasovaní na největší bojovníky za čistou politiku (střezte čistotu strany, říkával soudruh Gottwald věrným). Byla jich celá řada. Jan Kasl se už viděl po druhé v primátorském křesle v Praze. Nováčci Stropnický, Komárek (nejsme politici, makáme) si měli vyhrnout rukávy a pustit se do vymetání toho Aguiášova chléva, který tu podle Babiše zanechala ODS a Miroslav Kalousek. Helena Válková, Hana Marvanová. Jiří Zlatuška.

Lidské tváře se rojily s vidinou kariéry na vlně antikorupční revoluce. Hodily se. Nyní už, zdá se, nikoliv. A tak půjdou. Kasl narazil na bývalou špionku Kleslovou, Válková se nejdřív sama pohádala s Marvanovou, a nakonec ji vystrnadil její náměstek Pelikán. Komárek, který chtěl být prezidentem, když se to nepovedlo jeho otci, zmizel v hlubokých útrobách Poslanecké sněmovny. Dojde i na Stropnického. Moc odděluje zrno od plev. Zůstanou jen prověření agrofetovci. Faltýnek, Brabec, Maxová, Kleslová, Jermanová.

Že by šlo o nějaké demokratické hnutí či o demokratickou politickou stranu, ani náhodou?. Co je demokratického na zpochybňování západní orientace České republiky (za vydatné podpory ČSSD), označování pětadvacetiletého vývoje po listopadové revoluci jako omylu, trvalé snaze o ovládnutí médií i justice, zesměšňování demokratického systému? Poslaneckou sněmovnu nazývá Babiš žvanírnou a zástupce lidu, kteří jsou v Parlamentu déle než on, označuje za vykopávky nebo parazity (totéž činili před ním Lenin i Hitler).

Boj s korupcí je tak jen prázdnou slupkou, pod kterou se ukrývají agenti StB, kumulace moci, dotační tituly i nezřízená touha po moci. To všechno jsou atributy, které nevěstí nic dobrého.

Ptejme se, kam tohle povede?

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Jde o svobodu nás všech

Podrobnosti

Zobrazeno: 16676

V padesátých letech bylo v Československu provedeno na základě dekretů prezidenta republiky rozsáhlé znárodnění. Kromě konfiskace majetku etnických Němců se jednalo se o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění (konfiskaci) dolů, velkých průmyslových podniků (nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven. Ještě předtím byla zestátněna výroba a distribuce filmu.

V případě osob německé a maďarské národnosti a také u kolaborantů bylo znárodnění (konfiskace) provedeno bez náhrady. Ale i náhrady, které byly za znárodněný majetek vyplaceny, byly hanebně malé a táhly se dlouhé roky. Navíc bylo znárodnění provázeno rozsáhlou kriminalizací vlastníků, kteří byli odsuzováni k dlouholetému žaláři (např. likvidace zemědělců v rámci akce Kulak). Po roce 1948 pokračoval tento proces pod nálepkou přechodu majetku soukromého do společenského vlastnictví totalitního státu. Později bylo toto loupeživé řádění komunisty slaveno 28. října jako Den znárodnění.

Všechno patřilo všem, a nikomu nic, říkávalo se v trpkém vtipu. Podle toho to také vypadalo. O ukradený majetek se stát nedokázal starat „s péčí řádného hospodáře“, majetek chátral, hospodářství upadalo. Výsledek je všeobecně známý.

Zhroucení socialistické ekonomiky v devadesátých letech minulého století pak vzkřísilo naději na restauraci hospodářství na soukromých základech. Vstoupili jsme do opačného procesu než bylo znárodňování, přišel mohutný proces privatizace. Nejprve tak zvaně malé, kdy si mohli dosavadní šéfové či zaměstnanci zakoupit malé krámky a dílny, pak přišla privatizace velká tzv. kuponová, kdy si každý občan mohl zakoupit kuponovou knížku za tisíc korun a dle svého rozhodnutí za tyto kupony nakoupit akcie privatizovaných podniků. To vše bylo doprovázeno rozsáhlými restitucemi, kdy se komunisty ukradený a nyní značně zdevastovaný majetek (především na venkově) vracel do rukou původním majitelům.

Tyto procesy byly pochopitelně provázeny chybami a skandály, to se v tak obrovském rozsahu nedalo vyloučit. Proces privatizace byl navíc snadným terčem komunistů a estébáků, kterým demokratizace společnosti vůbec nešla pod fousy. Na jedné straně se sami stali nejaktivnějšími účastníky privatizace, na druhé straně vedli proti privatizaci mohutnou dezinformační propagandistickou kampaň, založenou na lidské závistivosti a nenávisti.

Jeden z otců privatizace Dušan Tříska později přiznával, že si byli vědomi toho, že kdokoli, kdo má privatizaci na starosti, bude považován za lumpa a zločince. Nebyl to zřejmě jen specificky český rys. Tříska uváděl příklad Margaret Thatcherové, která transformovala kdysi socialistickou Velkou Británii. „Pro nás, počínající demokraty, to byla hrdinka, která zachránila Británii,“ přiznával Tříska, „jenomže když do Británie člověk přijel, tak zíral na nenávist, kterou vůči ní lidi měli“, dodával trpce Tříska.

Zdá se, že jsme se dneska ocitli znovu v jakémsi opačném trendu, který připomíná roky 1948 a pozdější. Dnes ale nejde o majetky. Ty většinou v rukách bývalých komunistů už jsou. Jde o mnohem víc. O permanentní snahu o omezování svobody nás všech. Vláda trvale útočí na svobodu aktivních a pracovitých lidi.

Tento týden Sněmovna odmítla možnost domácího vzdělávání dětí. Vláda se také ostře vyhraňuje proti soukromému školství, munici jí dodává někdejší komunistka, dnes politoložka Vladimíra Dvořáková, předsedkyně akreditační komise. Vláda tvrdě útočí i proti soukromému zdravotnictví

Nepřetržitě pokračuje šikana podnikatelů a živnostníků. Nejnovějším příkladem je snaha plošně zakázat stáčení vína ze sudů, což poškodí především malé vinaře a drobné prodejce.

Ministr financí Andrej Babiš chce znepříjemnit život živnostníkům zavedením registračních pokladen. Pro mnoho malých podnikatelů to bude likvidační krok. Od roku 2016 chce Babiš zavést i tzv. on line účetnictví, kdy údaje o každé platbě půjdou přímou linkou finančnímu úřadu. Dáte si ve venkovské hospodě malé pivo, a šup, už se to ministerskému úředníkovi objeví na stole. Účtenku budete muset nejen dostat, ale také si ji vzít a odnést.

Odvolání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové vyvolává také obavy o nezávislost třetího pilíře demokracie - justice. Dva pilíře (výkonnou a zákonodární) už levice okupovala. Tím se hodně blížíme totalitnímu režimu, kdy se vládnoucí skupina snaží regulovat všechny aspekty veřejného i soukromého života.

Premiér Sobotka k tomu mlčí. A jde přitom o jeho ministry. Jenomže, Sobotka tvrdí, že jsou to ministři Andreje Babiše. Tak čí je potom tahle vláda? Čí je tenhle stát?

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Žeňte Zemana před Ústavní soud

Podrobnosti

Zobrazeno: 16474

V českém trestním právu existuje trestný čin vlastizrada, za který zákon stanovuje trest odnětí svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě též propadnutím majetku, nebo výjimečný trest. Vedle toho existuje v Ústavě České republiky mimo trestní zákoník pojem velezrada, která je zcela specifickým ústavním deliktem, za který může být stíhán pouze prezident České republiky. A to na základě žaloby Senátu podané k Ústavnímu soudu.

V březnu 2013 se rozhodlo využít práva obvinit u Ústavního soudu z velezrady prezidenta Václava Klause třicet osm senátorů kvůli novoroční prezidentské amnestii. Z toho bylo dvacet osm senátorů ČSSD, pitoreskní senátoři Úsvitu (Okamura), Zemanovců (Veleba), Pirátů (Michálek) či Zelených (Wagnerová). Přisadila si i komunistka (Bayerová), Severočeška Dernerová, a několik senátorů z KDU-ČSL(Šilar) a STAN (Horník, Šesták). Vzhledem k vysokému počtu senátorů z ČSSD bylo jasné, že se snažili za každou cenu před volbami na podzim 2013 účelově vytlouci nějaký ten politický kapitál.

Tvůrci návrhu žaloby poukazovali kromě novoroční amnestie i na to, že odcházející prezident Václav Klaus otálel s podpisem dodatku k Evropské sociální chartě a i přes souhlas Parlamentu odmítl podepsat unijní smlouvu o evropském fiskálním mechanismu.

Bylo to hloupé gesto. Prezidentský mandát Václava Klause měl totiž vypršet půldruhého měsíce po podání žaloby, bylo tedy zřejmé, že než by se Ústavní soud dostal k jejímu projednávání, neexistoval by žádný trest. A v lednu v roce 2013 byl zvolen nový prezident Miloš Zeman, Václav Klaus už po třetí kandidovat nemohl. Trestem za velezradu je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt, takže logicky Ústavní soud po uzavřené poradě pléna řízení zastavil.

Jinak je tomu v případě prezidenta Miloše Zemana. Jeho funkční období ještě není ani v polovině, a navíc Zeman dává nepokrytě najevo, že chce na prezidentský úřad kandidovat i po druhé v roce 2018. Provinění Miloše Zemana jsou také mnohem závažnější, než tomu bylo v případě Václava Klause. Zatímco prezident Václav Klaus hájil zájmy České republiky, byť na to mají mnozí jiný názor, prezident Miloš Zeman zobe z ruky vládci cizí mocnosti podobně jako to měla dělat Bil´akova dělnicko-rolnická vláda v srpnu 1968, vytvořená podle oblíbeného sovětského scénáře.

Velezrada je v zákoně o Ústavním soudu definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“.

A čím jiným než směřováním proti demokratickému řádu republiky je Zemanovo okázalé pohrdání sankcemi, které Evropská unie (tedy i my) a Spojené státy (tedy spojenci z NATO) vyhlásili vůči Rusku za jeho anexi Krymu a podněcování separatistických tendencí, včetně ozbrojeného povstání, na východě Ukrajiny? Zeman neváhal a v době, kdy měl zastupovat Českou republiku na Valném shromáždění OSN v New Yorku, odjel na konferenci na ostrově Rhodos, kterou pořádal Putinův oblíbenec a ministr, dlouholetý agent KGB Vladimir Jakukin, figurující na seznamu nežádoucích osob.

Čím jiným je účast Jakunina na konferenci Let My people Live!, kterou hostil pražský Hrad? Čím je Zemanovo mudrování o tom, že sankce uvalené na Rusko jsou zbytečné a měly by se zrušit? A čím je Zemanovo přitakávání tvrzení Putinova poradce Vjačeslava Moše Kantora, který v předvečer konference na Hradě velebil Putina jako největšího ochránce Židů a zpochybňoval ruskou účast v ozbrojeném konfliktu na Ukrajině?

Ale dost zahraniční politiky, kterou Miloš Zeman škodí zájmům České republiky mnohem víc než Václav Klaus odmítáním podpisu Lisabonské smlouvy. Ostatně Klaus nakonec Lisabonskou smlouvu podepsal s tím, že si vymohl tzv. českou výjimku pro zvláštní režim aplikace Charty základních práv, kterou si také vyjednala Velká Británie a Polsko. Že by britský premiér a polský prezident škodili svým zemím? Smlouvu Klaus podepsal a výjimku pro Českou republiku Evropská unie nikdy neuvedla v platnost.

Čím jiným než okázalým pohrdáním všemi slušnými občany je brutální používání vulgárního slovníku na domácí politické scéně? Skutečnost, že veřejno-právní rozhlas nemůže vysílat projevy prezidenta, neboť má obavy z jeho vulgarit, je dostatečně výmluvná.

Prezident Bill Clinton podstoupil proces impeachmentu kvůli tomu, že lhal o svém sexuálním dobrodružství s Monikou Lewinskou. Miloš Zeman lhal ve své  kampani, lže i nyní.

Důvodů pro podání žaloby k Ústavnímu soudu pro velezradu je tedy víc než dost. Většina prezidentů to dala dostatečně najevo oslyšením Zemanova pozvání na Pražský Hrad. Že by ale žalobu podali sociálně demokratičtí senátoři, vedení bývalým komunistou Milanem Štěchem, neočekávám. Ale co ti ostatní? Okamura, Michálek, křesťanští demokraté, Topkaři? A pochopitelně i ODS.

Proč neženou Zemana před Ústavní soud? Obávají se snad, že by to bylo marné, dokud v čele tohoto ctihodné instituce sedí bývalý komunista a Zemanův oblíbenec Pavel Rychetský?

Má tedy pak Ústavní soud nějaký smysl?

Ivan Bednář¨

ivanbednar.blog.iDNES.cz