Kdo bude mít klíče od archívů StB?

Podrobnosti

Zobrazeno: 34313

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz

Daniel Herman byl odvolán z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Když jsem ho před lety poznal, byl ještě jako kněz mluvčím České biskupské konference a před tím jeden z nejbližších spolupracovníků kardinála Miloslava Vlka. Jeho kněžskou dráhu připomínám proto, že odpovídala jeho povaze milého, slušného, dobrosrdečného a chápajícího člověka, který rozuměl vývoji České republiky v posledních dvaceti letech. V roce 2007 požádal Daniela Herman o laicizaci a v srpnu 2010 se stal ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. 20. března 2013 Senát ovládaný levicí dovolil dalšího radního levicové orientace, historika ČSSD blízké Masarykovy demokratické akademie, Jana Bureše. Půda pro odvolání Hermana byla připravena.

Hra o budoucnost Ústavu, ale i státu
Daniel Herman odmítá, že by ve funkci pochybil. Za svým koncem vidí politické tlaky ze strany sociálních demokratů a komunistů. "Mám obavy o budoucnost ústavu," řekl po svém odvolání Herman v rozhovoru pro iDNES.cz.

Odvolání ředitele kritizoval premiér Petr Nečas, i on za ním vidí politické tlaky opozice. "S vážnými obavami sleduji, jak čtvrt století po sametové revoluci vrcholí snaha sjednocené levice KSČM a ČSSD, v tomto případě pod záštitou Jiřího Dienstbiera a Lubomíra Zaorálka, politicky diktovat, jak se smí či nesmí na veřejnosti mluvit o minulosti naší země," uvedl premiér v Mladé frontě Dnes.

Proti odvolání Hermana byla v Radě pouze předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Obvinění Hermana považuje Kavalírová za účelové lži. "Jsem rozhodně pro Hermana," řekla a dodala, že se jedná o stanovisko celé konfederace. Podle ní jsou všechny argumenty, které radní Hermanovi vyčítají, vymyšlené. "Ta tlupa přišla do Rady s jasným cílem, nejen vyhodit Hermana, ale překopat celou koncepci ústavu, celou situaci zpolitizovala," vysvětlila.

Další krok na cestě k ovládnutí státu levicí
Odvolání Hermana nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Bylo připravováno od podzimu loňského roku velmi intenzivně, protože existuje i korespondence některých nynějších členů Rady ÚSTR před jejich zvolením, kde Hermanovo odvolání a odvolání některých dalších osob bylo bráno jako parametr jejich budoucího členství v radě. Zapadá to do předem připravené koncepce ovládnutí státu levicí (ČSSD za podpory KSČM) – Senát předseda Senátu Milan Štěch), prezident Miloš Zeman, Ústavní soud (předseda Pavel Rychetský), kraje (sociálně demokratičtí hejtmani ve 12 krajích ze 14, Praha je výjimečným ostrůvkem). Jelikož se dá předpokládat i vítězství levice ve volbách do sněmovny příští rok, lze předpokládat levicovou sněmovnu a následně i vládu ČSSD za tiché podpory KSČM. Je smutné, že tento trend vskrytu podporuje i TOP 09, jejíž předseda je jen jakousi samolepkou na výkladní skříni, kterou aranžuje Miroslav Kalousek. Ten si už jednou se spojením s ČSSD zakoketoval v časech Jiřího Paroubka, ještě jako předseda KDU-ČSL. Odpor spolustraníků jej však z předsednického křesla smetl, a tak si Kalousek založil TOP 09, kde jeho plány již nikdo neohrožuje.

Má nová Rada za úkol paralyzovat ústav paměti?
Den po zvolení Bureše vydal prohlášení Petr Nečas (ODS). Nezvolení Lišky a zvolení Bureše do rady považuje za "nehoráznou demonstraci síly senátorského klubu ČSSD". Pokračuje: "Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům." Premiér říká, že "dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM. Odvolání dosavadního ředitele Daniela Hermana, stejně jako reorganizační plány na převedení digitalizace z ústavu na archiv a jejího následného utlumení, což je mimochodem v rozporu se zákonem, jsou toho zřetelnými signály."

Komunisté si ovšem za svojí současnou podporu ČSSD v krajích, tak i budoucí ve vládě (po volbách v červnu 2014) nechají dobře zaplatit. V první řadě ztrátou paměti. Ve druhé řadě dosazením komunistů na klíčová místa. Už nyní se v krajích snaží komunisté ovládnout školství. Dobře totiž vědí, že mladým lidem se díky tomu, že sami totalitu nemohli zažít, snadno dá nalhat, že vlastně žádná totalita nebyla. Je dobře, že mladí lidé sami proti tomu protestují – v Karlovarském kraji, v Jihočeském kraji, ve Zlínském kraji. Bohužel, mnozí jejich protesty bagatelizují a nahrávají tak právě komunistům.

Je odvolání Hermana výstřelem z Aurory?
Jsme v podobné situaci, v jaké byli lidé v poválečných letech, zejména 1947 a 1948. Pod dohledem speciálních složek NKVD a s nimi spolupracujícím, komunisty ovládaným Sborem národní bezpečnosti (komunistický ministr vnitra Václav Nosek 1945 - 1953) tehdy proběhl důkladně připravený komunistický převrat. Málokdo z pravicové části tehdy věřil, že se to komunistovi Gottwaldovi povede.
Vždy si připomínám dvě základní teze tohoto komunistického diktátora. „Nás nikdo nemusí učit demokracii, my demokracii umíme,“ hřímal Gottwald, když za pomoci vojenského nátlaku a hrozby obsazení Československa Rudou armádou provedl svůj převrat. A druhá teze je ještě známější „ Do Moskvy se jezdíme učit, jak vám zakroutit krkem,“ vyhrožoval tehdy Gottwald a svoje slova později vzorně dodržel.

Ještě je čas se vzpamatovat!
Když jsem se v roce 1990 radoval, že jsou komunisté pryč, řekl mi bývalý senátor Václav Benda, že se mýlím a že boj s komunisty teprve začíná a bude velmi dlouhý. Václav Benda byl v letech 1994 až 1988 zakladatelem a ředitelem Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, na jehož základech vznikl Ústav pro studium totalitních režimů. Měl pravdu.
Boj o klíče od archívů komunistické Státní tajné bezpečnosti pokračuje. Vědecká rada Ústavu se zcela rozpadla poté, co na svojí funkci na protest proti odvolání Hermana rezignovalo nejprve 8 členů a v následujících dnech radu opustil i zbytek jejích členů, podobně jako když nekomunističtí ministři v roce 1948 podali demisi na protest proti ovládnutí Sboru národní bezpečnosti komunisty.

Je ještě čas, abychom se probudili?

Ivan Bednář

Preambule zákona č. 181/2007 Sb.:

"Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat."

Parlament České republiky, vědom si povinnosti vyrovnat se s následky totalitních a autoritativních režimů 20. století, vyjadřuje vůli zkoumat a připomínat důsledky činnosti zločinných organizací založených na komunistické a nacistické ideologii, které v letech 1938 - 1945 a 1948 - 1989 prosazovaly potlačování lidských práv a odmítaly principy demokratického státu.

Poznání historických pramenů a dalších svědectví o uvedených režimech a událostech k nim vedoucích umožňuje lépe pochopit důsledky systematického ničení tradičních hodnot evropské civilizace, vědomého porušování lidských práv a svobod, morálního a hospodářského úpadku provázeného justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazení fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužívání výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům a bezohledného ničení přírody. Vzdělání občanů o těchto tématech přispívá k upevňování demokratických tradic a rozvoje občanské společnosti, současně napomáhá naplňování ideálů spravedlnosti, popsání zločinů a pojmenování jejich organizátorů a vykonavatelů.

Parlament České republiky při vědomí

- zachování paměti o ohromném množství obětí, ztrát a škod, které utrpěl český národ a další národy na území České republiky v dobách totalitních diktatur,
- vlastenecké tradice společenského odporu proti okupaci a projevům totalitarismu, které byly projevem občanů v boji za svobodu a demokracii, při obraně lidských práv a lidské důstojnosti,
- povinnosti stíhat zločiny proti míru, lidskosti a válečné zločiny,
- povinnosti státu učinit zadost všem, kteří byli poškozeni státem, jenž porušoval lidská práva, mezinárodní právo i vlastní zákony a
- povinnosti státu v maximální míře zpřístupnit utajovanou činnost bezpečnostních složek totalitních a autoritativních režimů jako výraz svého přesvědčení, že žádné protiprávní konání totalitního či autoritativního režimu proti občanům nemůže být chráněné tajemstvím ani nesmí být zapomenuto, se usnesl na tomto zákoně.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů

Rada je sedmičlenná a tvoří ji předsedkyně Petruška Šustrová (bývalá disidentka z okruhu Jana Rumla, levicově orientovaná novinářka, bývalá náměstkyně federálního ministra vnitra Langoše), Lukáš Jelínek (politolog, dlouholetý poradce místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka), Michal Uhl (sociolog a antropolog) a Emilie Benešová (Národní archiv). K nim Senát 20. března dovolil dalšího radního stejné orientace, historika ČSSD blízké Masarykovy demokratické akademie Jana Bureše. Takže levice má nyní pět svých lidí v radě. Šestou členkou Rady je Naděžda Kavalírová (předsedkyně Konfederace politických vězňů). Sedmé místo není obsazené - Senát naopak nezvolil kandidáta ODS, bývalého senátora a jednoho z lidí, kteří prosadili vznik ÚSTR, Jiřího Lišku.

Proti odvolání Daniela Hermana hlasovala pouze Naděžda Kavalírová, zbylých pět členů bylo pro.

Co se za komunistů nesmělo

Ve stručnosti - neexistovala svoboda slova, projevu, názoru. Na veřejně vyslovený odlišný názor mohl člověk krutě zaplatit. V nejtužších dobách se odpůrci popravovali nebo dostávali dlouholeté žaláře, většinou v uranových dolech v Jáchymově a na Příbramsku. V dobách „mírnějších“ ztratil za odlišný názor člověk místo, mohl být vyhozen ze školy, přeřazen na horší obor, děti odpůrců buď nemohly studovat vůbec, nebo jen na málo vyhledávaných vysokých školách.

Tajná policie zjišťovala, kdo má jaké názory, kdo co říká, nechávala lidi vyšetřovat a zavírat za jejich postoje. Lidé se báli pravdu vyslovit. Neexistovala svoboda pohybu, svoboda podnikání. Lidé nesměli vlastnit cizí měnu, nesměli volně cestovat.

Majetky byly lidem zabavovány. V Československu byl vůbec nejhorší režim, nejprve se znárodnily velké podniky, později malé, nakonec úplně všechny. Zlikvidovali se živnostníci a na venkově soukromě hospodařící rolníci. Kdo se nepodrobil, byl poslán do vězení, rodiny byly nuceně vystěhovávány.

Od truhláře k vrahovi

Klement Gottwald (1896-1953) - Když v únoru 1948 nastolil v Československu diktaturu, nikdo netušil, do jakých naroste rozměrů. Na základě zákona na ochranu lidovědemokratické republiky č. 231/1948 Sb. bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti a sto tisíc občanů bylo odsouzeno do vězení. Bez soudů bylo během pěti let deportováno do táborů na osmdesát tisíc osob. Kárnými jednotkami Pomocných technických praporů (PTP) prošly desítky tisíc občanů. Gottwald poslal na šibenici také jedenáct nejbližších komunistických funkcionářů v čele s Rudolfem Slánským. Země žila ve strachu, přesně jak to Gottwald předpověděl v prosinci roku 1929 jako poslanec v parlamentu: "A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry... Přejde vás smích!"
Gottwald byl nemanželským synem zemědělské dělnice z Dědic. Vyučil se truhlářem, ve dvacátých letech byl funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem dělnického tisku v Ostravě. V letech 1926-1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ, zformoval kominternovskou opozici (Šverma, Slánský a jiní), v roce 1929 se dostal do vedení strany. Odmítl mnichovský diktát a emigroval do Sovětského svazu. Po jeho přepadení Německem v červnu 1941 začal promýšlet na převzetí moci ve vlasti. Do Prahy se vrátil v roce 1945 jako místopředseda vlády. V roce 1946 komunisté vyhráli částečně demokratické volby a Gottwald se stal předsedou vlády. Nekomunističtí členové Národní fronty až na podzim 1947 pochopili, že hra na demokracii končí, a jejich odpor v únoru 1948 (demise dvanácti ministrů) byl diletantský a marný. Gottwald měl v ruce armádu a bezpečnost, takže mohl uskutečnit převrat bez sovětské pomoci, kterou mu nabízel Stalin. V létě 1948 byl zvolen prezidentem.

(Zdroj: http://www.jaromirstetina.cz/media/unor-2005/uctivaci-gottwalda.html)

Politické útoky na ústavy zkoumající totalitu - ani u sousedů nic nového

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz 17.4.2013

Rezignace na členství ve Vědecké radě ÚSTR

• < Předchozí
• Další >