Poděkování voličům
Vážení přátelé,
dovolte mi, abych vám všem poděkovala za podporu, kterou jste mi projevili ve volbách do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Díky vám jsem získala téměř jeden a půl tisíce preferenčních hlasů a jsem za ně vděčná, je to potvrzení mé dlouhodobé práce.
Mezi velkými pražskými městskými částmi dosáhla ODS Prahy 1 nejlepšího volebního výsledku, v některých volebních okrscích přesáhly hlasy pro ODS 18 procent.
ODS v těchto volbách neslavila úspěch, nicméně dosažený výsledek přes dlouho trvající mediální antismršť a okopávání kotníků ze strany našich bývalých koaličních partnerů nám umožňuje pokračovat v práci v Parlamentu ČR a jeho orgánů neméně významně, tentokrát však v opozici.
V příštím roce se budou konat volby do Evropského parlamentu a na podzim i volby komunální. ODS bude mít příležitost znovu se ucházet o vaši podporu. Nepřestaneme usilovat o to, aby Česká republika byla zemí demokratických poměrů a zemí parlamentní demokracie. Čas, který získáváme, využijeme pro to, abychom krok za krokem získávali důvěru voličů zpět a mohli jsme úspěšně vstoupit do voleb v příštím roce
Já a moji spolupracovníci budeme pokračovat nadále v činnosti občanského sdružení Publicum Commodum, jehož členové se věnují především problematice, která je spojena s obdobím II. a III. odboje, tj. historického období 1938 - 1945 a 1948 až 1989. Postupnou ztrátu historické paměti u části populace, zvláště pak mládeže, která se mimo jiné projevuje rostoucí podporou komunistické strany a marketingových projektů, které se tváří jako pravicové strany či hnutí, považujeme za zvlášť závažný problém naší současnosti. Věřím, že nás, kteří se doslova děsí ztráty historické paměti se všemi jejími důsledky bude dále přibývat.
Ještě jednou Vám upřímně děkuji a vězte, že není důvod k pesimizmu! Nevzdáme to!
JUDr. Jaroslava Janderová
Občanské sdružení Publicum commodum pořádá ve středu 23. 10. 2013 ve Velkém sále Městské knihovny v Praze od 10. hodin setkání pamětníků se školní mládeží, které je věnováno smutnému výročí zahájení holocaustu v Praze. Součástí setkání, kterého by se měl zúčastnit také primátor hlavního města Tomáš Hudeček a starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, bude také beseda s pamětníky a historiky a promítnutí filmové prvotiny režiséra Alfréda Radoka (1914 - 1976) z roku 1948 Daleká cesta.
Holocaust (hebrejsky šoa) - pronásledování a genocida Židů, Romů a dalších skupin, jež nacisté považovali za méněcenné - patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin. A to nejen počtem zavražděných, ale též metodou vyhlazování, které bylo organizováno státem za využití rozsáhlého byrokratického aparátu a moderních technických prostředků. Milióny mužů, žen a dětí byly bezcitně zavražděny ve jménu ideologie, jež hlásala nadřazenost tzv. "germánské rasy".
Transporty z Prahy
První transport 342 mladých mužů - tzv. komando výstavby – do Terezína odjel 24. listopadu 1941. Za nimi následovala naprostá většina protektorátních Židů. Terezín hrál roli sběrného tábora a přestupní stanice před dalším přesunem Židů do vyhlazovacích táborů, především v Polsku (nejznámější jsou vyhlazovací tábory Osvětim, Birkenau, Trablinka, Varšava. Židé byli „označkováni“ Davidovou hvězdou a stali se terčem pronásledování, ponižování, utlačování a zabavování majetku. Jejich cesta měla vést až k úplnému zničení (proto je nacisté nazvali Endlösung-konečné řešení). Postupně tak bylo z Prahy deportováno na 74 000 Židů.
V koncentračních táborech se z vězňů stávali novodobí otroci. Vedoucí nucených prací v Osvětimi Fritz Saukel vydal ustanovení: "Každého je třeba živit, umístit a zacházet s ním tak, aby byl co nejvíc využit při minimální režii."
Vězni na tom byli ještě hůř než otroci: jen v Osvětimi se jich 25.000 doslova udřelo k smrti. Každé ráno dozorce přidělující práci vybíral nemocné do plynu. Průměrný úbytek váhy byl 3 až 5 kg týdně, takže normálně živený člověk mohl nahrazovat ztráty ze svých tělesných zásob nejvýš po dobu tří měsíců.
Daleká cesta
Filmová prvotina režiséra Alfréda Radoka byla natočena v roce 1948. Pro Alfréda Radoka bylo pronásledování Židů velmi citlivé téma, přes které se chtěl vypořádat se svou osobní zkušeností. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V Čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce, opět z důvodů rasového pronásledování, tedy „nevhodné“ tematiky. Film je působivý svojí nutkavou expresí obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu. Film byl nejprve nakrátko odsunut do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra, který přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), že když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, sdělil mu, že film je nevhodný a Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech.
Koho bude volit Eva Pilarová?
„Víte, co? Nemám, co skrývat. K volbám jsem chodila vždy a nikdy jsem se netajila podporou ódéesky.
K volbám půjdu i teď. Je jednoduché podporovat někoho, když je nahoře,
ale je složitější podpořit toho, kdo je na tom momentálně špatně.
Takže to udělám a budu volit opět ODS .
Republika nám asi zoranžoví, ale já to neřeším.
Přežila jsem nacisty, komunisty a další věci, přežiju i tohle."
Zapomenutá oběť Evropy aneb Poslední výspa demokracie ve střední Evropě (European forgotten sacrifice – The last oupost of demokracy in Central Europe) je název výstavy k 75. výročí podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938, která okleštila tehdejší Československo a připravila tak půdu pro jeho pozdější okupaci (březen 1939). Vernisáž proběhla 24. září v budově Evropského parlamentu v Bruselu. Končí v pátek 27. 9. a později se bude zřejmě využívat v ČR v české mutaci jako názorné poznávání naší nedávné historie.
O komunistickém prokurátorovi Karlu Vašovi, který si za své hrůzné činy vysloužil přezdívku rudý kat, bylo už napsáno mnohé. Dokonce si „vysloužil" i dokumentární film s příznačným názvem Vrahem z povolání. Zdálo by se, že dnes mluvíme pouze o temné figuře z minulosti. Ovšem duch člověka, který poslal na smrt či do lágrů tisíce nevinných lidí, se bohužel vznáší i nad soudobou českou justicí.
Na tuto otázku odpovím najednou, neboť obé se váže k mému celoživotnímu postoji. Od útlého dětství jsem nesnesla jakékoliv neoprávněné omezování osobní svobody. Proto jsem také nenáviděla a nenávidím jakýkoliv totalitní systém, ničící každého jednotlivce, který mu není ochoten sloužit. Jsem bytostný demokrat a liberální konzervativec, kterým zůstanu, i kdyby zde znovu nastoupila nějaká totalita. Vstup do politiky byl tak v mém životě zcela přirozený. Po roce 1989 jsme se konečně mohli svobodně nadechnout. Vrhla jsem se do podnikání, založili jsme s manželem firmy, udělala si advokátské zkoušky, cestovali jsme konečně s rodinou tam, kam nás bolševik nepustil. Vždy jsem byla volič ODS. Po tzv. Sarajavském atentátu v roce 1997 jsme pocítila, že mohu a chci pomoci tomu správnému křídlu v ODS zpět na pozici, kam patří. To je pozice lídra. Nějakým hnutím osudu se ale má přihláška ztratila. Novou jsem podala v roce 2005 a byla jsem přijata.
Jaké jsou vaše cíle? Co chcete prosadit a dokázat?
Stojím vždy pevně oběma nohama na zemi, mou silnou povahovou vlastností je mimo jiné cílevědomost až urputnost při realizování reálných cílů. Vím, že ke všemu je potřeba mimo osobních schopností i nezbytná dávka pracovitosti, osobní zodpovědnosti a trocha štěstí. Vyznávám heslo, být připravena v pravý čas na správném místě. Politickým snem je realizovat to, co máme v našich programových východiscích, tedy nedotknutelné soukromí, malý levný stát, nezadluženou budoucnost, solidaritu zodpovědných. Chci pomoci k návratu skutečně právního státu, cítím symptomy ohrožení v této oblasti. Prosazuji sebevědomé postavení malých živnostníků bez komplikací velkého byrokratického systému státní správy. Mohla bych dále pokračovat, ale vše by se nám do tohoto rozhovoru nevešlo.
V čem vidíte největší rozdíl mezi komunální a tzv. velkou politikou?
Komunální politika je složitější. Je to řešení zdánlivě malých problémů, které ale mají na běžný život občana velký vliv a přímý dopad. Bezpečnost, pořádek, dětská hřiště, privatizace, čistota, životní prostředí. Je to doslova a do písmene řešení okopaných a počmáraných rohů a zdí, vytrhaných dlažebních kostek, děr v cestách a chodnících, sociálních problémů maminek samoživitelek, seniorů či těch, kteří se dostali do složitých životních situací, řešení kam mohou pejskaři se svými miláčky do parku, ale i složité rozhodování o správnosti malých i milionových investic radnice, v mém případě Prahy 1. Tzv. velká politika je o promítání těchto malých problémů do celé společnosti, do oblasti zákonodárství, školství, kultury apod. Je to transformace problémů a zkušeností z komunálu do celostátních výstupů. Vnímám za zdravé až nutné, aby politik nejdříve prošel komunální praxí, realitou života ať podnikatelskou či zaměstnaneckou a pak teprve rozhodoval o záležitostech na celostátní úrovni. Považuji mnohdy za nešťastný přímý přechod kohokoliv ze školních lavic do Poslanecké sněmovny. Podívejme se kolem sebe, co kindermanagementy bez možné korekce zkušených umí natropit.
Lze z pozice poslance konkrétně pomoci Praze 1?
Jsem přesvědčena, že ano. Podstatou je efektivní spolupráce zákonodárců s komunálními politiky už při formulování jednotlivých zákonů. A to tak, aby zákony vycházely z potřeb občanů, nikoli zájmových a podnikatelských skupin. Praha 1 by neměla být jen jakýmsi Disneylandem, kam si všichni přijedou užít, ale čistým a bezpečným místem pro život. Tomu se pokusím podřídit svou činnost.
Čím jsou blížící se volby důležité, proč by občané měli přijít a dát někomu svůj hlas?
Léta se pohybuji mezi účastníky II. a III. odboje. Jsou to lidé, a bohužel jich ubývá, kteří poznali doslova na vlastní kůži omezování osobní svobody totalitními systémy, Německým fašismem počínaje a bolševickým komunismem, prozatím, konče. Bohužel vidím vzrůstající snahu o odklon některých levicových stran a různých iniciativ od stávající parlamentní demokracie. Viditelný začátek byly změny v Ústavu pro studium totalitních režimů, poté takzvaná Ištván gate a řada dalších. Právě od těchto lidí, kteří prošli koncentráky a komunistickými lágry, jsem dostala první varování. A nebylo to dnes ani včera. Dejme si pozor a pojďme všichni volit. Je to občanské právo a osobní povinnost každého, komu není jedno kde a v jakém systému žije a komu záleží na budoucnosti jeho dětí a dalších generací.
Články, témata, komentáře |
![]() |
JUDr. Jaroslava Janderová
Narozena: 16. 6. 1950 Absolvent: Právnická Fakulta UK Praha, postgraduální studium průběžně
V politice prosazuji nedotknutelné soukromí, malý levný stát, nezadluženou budoucnost, solidaritu zodpovědných. Chci pomoci k návratu skutečně právního státu, cítím symptomy ohrožení v této oblasti. |
|||
www.odspraha1.cz | ||||